Lesopark Zátiší

pohled první: ... CO JSOU VODŇANY Vodňany významově, prostorově i vnitřně utváří tři složky: město + vodní plochy + lesopark (sídlo + hospodářství + odpočinek) Všechny tři složky mohou být významově rovnocenné. Všechny tři složky mají být prostorově provázané. Všechny tři složky musí být vnitřně prostupné. Zastoupení jednotlivých složek a jejich vzájemné vazby činí Vodňany jedinečnými. Sídlo a lesopark propojuje, sjednocuje a utváří voda. Vodní plochy mají nezastupitelnou roli mezičlánku, mohou být zároveň bariérou i přemostěním. Cílem je vytvořit (z lesoparku) cíl. Využít stávající (krajinný a kulturně-společenský) potenciál. Prostředkem je prostředník (voda). Zatraktivnit cestu – prostředí od města k lesoparku. Začít se musí už na začátku (město). Nalákat obyvatele i návštěvníky z centra na procházku. Jaké je tema: Učinit z lesoparku vyhledávaný cíl vodňanských (obyvatel i návštěvníků). Jaká je vize: Lesopark jak plnohodnotná součást ojedinělé místní krajiny. Jaké jsou principy: 1. Definovat potenciál oblastí a vztahů dovnitř/ ven. 2. (Znovu)objevovat a zatraktivňovat cesty. 3. Posilovat charakter lokálních bodů a míst. Jaká je zásada: Podoba, míra a načasování zásahů vychází ze vzájemných prostorových a významových vztahů pohled druhý: ELEMENTY NÁVRHU Cílem návrhu/ obnovy je obytný lesopark přístupný zvoucími cestami. Město, vodní plochy a nyní opět lesopark jsou Vodňany. Obraz sídla je charakterizován vodním prvkem a doplněn lesoparkem. Vodňany jsou homogenní sídlo propojené s krajinným zázemím sítí cest. Naše metoda obnovy lesoparku spočívá v uplatnění třech základních elementů, které jsou zároveň i vyjádřením měřítka: vztahy + cesty + body/ místa Vztahy Lesopark je součástí rozhraní mezi městem a krajinným zázemím města a s oběma je a také musí být spojen sítí cest. Jde o směřování dovnitř/ ven, o vztahy města a prvků, které ho charakterizují, tedy vodních ploch, barokní, renesanční krajiny a lesoparku. Charakter těchto oblastí je určován jejich vzájemnými vztahy. Cesty Pro úspěšné oživení lesoparku je nutné uchopit již cesty vedoucí k němu/ od něho. Začínají ve městě, v jeho centru, na náměstí. Cesty prokrvují oblasti. Jsou jako voda - kde teče, je živo(t). Cesty jsou tím, co návštěvník zažívá nejdříve a velmi intenzivně. Cesta naladí. Body/ místa na cestě Cesty se vinou lesoparkem a různorodá místa jsou jako korálky na ně navlečené. Místa poskytují příležitosti pro odpočinek, hru, vyhlídku, kochání se… Lesopark leží severně od města. Oddělen rybniční soustavou a s městem spojen tenkými proužky cest vedoucích po hrázích. Ze severu a východu je lesopark sevřen silničním obchvatem města. Výsledkem je pevně vymezené, podlouhlé území s jasně definovanými přístupovými body. „Cesta vede od náměstí, mezi domy, mezi stromy, po hrázi.“ Lesopark začíná již ve městě: 1. cesta – “hlavní“ stará cesta mezi Malou a Velkou Podvinicí. Přímá, reprezentativní osa. 2. cesta – „boční pravá“ vede severovýchodně z města, skrz statek k přívozu – transbordéru, který překonává Blanici a vede návštěvníka do východní části lesoparku u Velké Okrouhlice 3. cesta – „boční levá“ vede severozápadně z města, okolo sádek, lávkou přes Blanici Každá z cest má odlišný charakter a nabízí odlišný zážitek. Území lesoparku je propojeno také s širším krajinným zázemím: 1. ve východním směru vede cesta podél Blanice 2. v severním směru na Radčice 3. v západním směru Křtětice CESTY NALADÍ pohled třetí: OBRAZ LESOPARKU Vodňanský lesopark je v současné době zanedbaným územím. Přesto má své kouzlo a velký potenciál stát se opět vyhledávaným místem. Dávno jsou ty tam doby, kdy vodňanští využívali k procházkám udržovanou síť pěšin, potěšili se pěknými výhledy do kraje, poseděli ve stínu korun dubů. Vysvoboďme tůňku zakletou v náletovém porostu, vdechněme znovu život do zapomenutého lomu, umožněme místním i přespolním výhled na vodní plochy, které jsou pro město Vodňany tak typické. Náš koncept nešokuje. Chceme využít přirozenou energii a sílu daného území a uvést lesopark znovu do života. Zaměřili jsme se na stávající trasování pěšin a objevovali příjemná a zajímavá místa, která nás přiměla vytvořit i pěšiny nové. Hlavní vstup u kapličky do lesoparku umožňuje volbu, kterou pěšinou vejít. Jedna je mlatová, zalitá sluncem a lemována kvetoucími bylinami, další je štětová s dřevěnou linií zábradlí a něco slibuje. Třetí vstup je náročnější, musíme vystoupat po dřevěných stupních... Takto jsme řešili povrch komunikací vedoucích lesoparkem. Větší převýšení dřevěným můstkem nebo lávkou. V každém případě je umožněn vstup a pohyb po lesoparku všem věkovým kategoriím, cyklistům i dětem v kočáře. U kapličky na místě dnešní kopule, v přirozeném těžišti lesoparku, navrhujeme kamenný amfiteátr. Ten může sloužit ke kulturním i lidovým akcím, ale také jako výukové místo v přírodě. Nezanedbatelné je řešení hluché asfaltové plochy před kapličkou a předprostor škol navazujíc na vodní plochy. Lesopark není jakýmsi soliterním osamoceným útvarem. Aby mohl fungovat, musí komunikovat s městem a s jeho bezprostředním okolím. V rámci konceptu obnovy funkce lesoparku navrhujeme odstranění některých náletovových porostů (zejména podél pěšin) a pročištění nějakým způsobem zajímavých partií. Tyto zásahy v žádném případě nenaruší biodiverzitu lesoparku, jeho biocentra a biokoridoru. Flora i fauna zůstane ve své pestrosti zachována. Do některých míst bude vhodné doplnit chybějící druhy přirozené skladby a potlačit druhy invazivní. pohled čtvrtý: FÁZE PROMĚNY Vodňanský lesopark je poměrně rozsáhlým územím a realizaci návrhu je vhodné etapizovat. Nejde jen o rozdělení finanční náročnosti investice, ale také o ověřování správnosti koncepce po dílčích krocích a její případnou úpravu. 1. Východiskem je vůbec zpřístupnění lesoparku. Jde o cesty do lesoparku, které musí nabízet příjemný prožitek a být dostatečně pestré. Cesta je spojnicí mezi městem a lesoparkem, prochází příměstskou krajinou, míjí rybníky a vodní plochy a spojuje tak vše, co vytváří charakteristický obraz Vodňan. Cesty mají poskytnout příjemný prožitek již při cestě do lesoparku, k rybářským školám nebo z města do krajiny. Proto nemohou chybět pečlivě vybraná místa pro různé formy “zastavení” a (cíle)vědomá úprava průřezu cest a jejich bezprostředního okolí. Důležité je napojení na stávající systém naučných stezek, okruhů a dálkových tras tak, aby na sebe cesty navazovaly,vzájemně se doplňovaly a posilovaly. V místech kde je to nezbytné je nutné navrhnout nová “přemostění” (transbordér, přívoz, úprava silničního přechodu), aby bylo možné překonat liniové bariéry řeky a silnice a zpřístupnit a připojit přilehlé oblasti. 2. Aby zájmové území bylo opravdu lesoparkem a ne jen lesem s občas vyšlapanou cestičkou, je nezbytné na podkladě existujících tras vytyčit a jasně definovat novou síť cest, navrhnout jejich parametry (šířka, povrch, lemování, náročnost) a nalézt místa vhodná k zastavení (vyhlídka, odpočívadlo, herní prvek). S tímto krokem je neoddělitelně spjata úprava stávajících porostů. Dojde k plošnému vyčištění lesoparku, místně pak k prokácení nadměrně hustých ploch (zředění), doplnění vhodnými kulturami a upozornění na charakteristické skupiny porostů. Součástí cest jsou malá odpočívadla, vyhlídky nebo zastavení s aktivními prvky (naslouchadla, xylofon, kukadla, …). Hlavním lákadlem je ale příjemný lesopark v každém ročním období. Místo s drobnějším měřítkem, s prožitky zprostředkovávanými nejen zrakem, ale i ostatními smysly. Zrak, hmat, sluch, čich a možná i chuť zde hrají hlavní roli. První dvě etapy považujeme za zcela zásadní pro oživení lesoparku. Jak cesta k lesoparku tak cesta lesoparkem musí být příjemná a zajímavá sama o sobě. 3. Další etapu s neohraničeným časovým horizontem a s možností postupných jednorázových investic představují cesty obohacující prvky a úpravy bližšího okolí lesoparku. Jedná se například o: předprostor a břehy před školami, břehy v chatové kolonii, rozhlednu na Kulovatém vrchu, vazbu na cesty v krajině. Jde o prvky a témata, z nichž některé jsou v určité formě již přítomné. Cesty v krajině je třeba jen objevit. Břehy v chatové kolonii jsou příjemné již dnes.