RD Pátek

Koncepce návrhu se snaží vnějšími i vnitřními znaky odkazovat k lokální (typicky české - "vesnické") stavební kultuře, založené na jednoduchých a dobře srozumitelných formách, tradičních materiálech a prosté organizaci prostoru. Navržené domy mají být upřímné, neokázalé a pravdivé. Upřímnost sledujeme v užití poctivých a solidních materiálů. Neokázalost je rovnováhou mezi moderním vzhledem a tradičními hodnotami. Pravdivost je pak schopností rozpoznat vnitřní uspořádání zvenku a naopak. Navržené domy fungují tak jednoduše jak vypadají, nemají a nechtějí nic skrývat, chtějí být obývány a žity. Předmětem studie je zejména přestavba stávajícího objektu tvořícího západní hranici pozemku a novostavba uvnitř pozemku při jeho severní hranici. Dům přestavby nazýváme "uliční dům", dům v zahradě "zahradní dům". Dílčím způsobem je řešena koncepce zahrady vycházející z představy investorů o pocitovém i funkčním trojdělení pozemku - zahrady. "Uliční dům" Tento objekt se okapní stěnou obrací do nejdůležitějšího prostoru obce - do ulice ve funkci veřejného prostoru s těsnou návazností na obecní kapličku. Jak proporce domu, tak pozice a rytmus okenních otvorů uliční fasády vychází ze stávajícího objektu. Navrhujeme tvarově čistější objem bez nepůvodního vikýře a okenních šambrán, se sedlovou, od štítů v hřebeni do středu se svažujícící střechou. Tvar střechy, typologicky zcela prostý, je ozvláštněn šikmým sestupujícím hřebenem, který vytváří jakési údolí, pohledové těžiště nejen samotného objektu ale i středu "uličního náměstí". V tomto těžišti se při průchodu/ průjezdu obcí objevuje obecní kaplička, nejvýznamnější objekt tohoto veřejného prostoru. Zde se obecní a soukromé pokouší o vědomý dialog, aniž by byla narušena suverenita každého jednoho z nich. Pohledově významné štíty se vyznačují nezvyklým seskupením úzkých oken, pyramidálně sestupujících od vrcholu do stran a zpět. Inspirací nám byly zdobené štíty domů v obci, které jsou díky svému množství jedním z charakteristických místních znaků. Úzká okna či niky často sledují sklon střechy, zvětšují se a uskakují zcela v logice dostupného prostoru. Spolu se zdobností štítu jsme se zabývali i ornamentem na fasádách. Zdobnost tohoto typu, ať už formou pásových podatikových či soklových opakujících se vzorů či ploch stěn pojednaných jako obraz v omítce, vnímáme jako velmi osobité vyjádření vkusu stavitele, něco, co každému domu vtiskne nezaměnitelnou podobu a charakter. Pokoušíme se zde tento pozapomenutý a v tradiční formě poněkud opovrhovaný prvek oživit a navrhujeme opakující se jednoduché vzory, symbolicky zobrazující záliby stavebníka. Je sympatické míti v dnešní době odvahu otevřeně se vyjádřit navenek, jít se svou kůží na trh. Proměnným prvkem uliční fasády jsou okenice. Majíc podobný osud jako opomíjené omítkové vzory, mohou být funkčním a zároveň velmi zdobným prvkem fasády. Stavíme do kontrastu prostou formu domu a uměřené ale hravé elementy. Okenice poskytují soukromí, bezpečí i stín, rozehrávají fasádu domu v závislosti na denní a roční době, hýbou se, vržou, vrhají stíny - navozují podněty a oživují prostor. Delší fasáda otočená dovnitř pozemku je niternější - otevírá se jejím obyvatelům, slunci a zahradě přes rozměrově veliké otvory: okna, dveře a vrata. Tyto sdružuje do dvou pásů jeden více pro lidi, jeden více pro auta, oba ve shodné zemité barvě antracitu. Od tohoto domu na rozhraní dáváme se na cestu k zahradnímu domu.. "Zahradní dům" Zahradní dům je navržen jako hlavní obytná budova na pozemku. Umisťujeme ho doprostřed protáhlé zahrady při severní hranici, nedaleko stopy již zbořeného hospodářského stavení. Jeho poloha je v pravém úhlu otočená k "Uličnímu domu", sledujíc tvar pozemku. Orientace je severo-jižní, jižní do zahrady, severní k sousedům. Terén je zde téměř rovinný. Dům opět sleduje principy uvozené koncepcí. Jedná se o tvarově až triviální objekt, protáhlá hmota s téměř do ztracena ubíhající sedlovou střechou. Stejný prinicip sestupujícího hřebene jako u "Uličního domu" je zde ještě prostodušeji použit, pouze klesá, o to silnější je ale ve výrazu a dynamice. Vysoké čelo domu směřujíc k přístupovým cestám jako maják vítá své obyvatele, naproti tomu ze zahrady se nízký štít pomalu a jemně zvedá směrem k domům kolem hlavní ulice. Štíty jsou zcela prosté viditelných otvorů, potřebné světlo do místností prochází skrz větší množství malých otvor v předsazeném obkladu. Jasné obrysy bez oken pouze s mozaikou otvorů podporují jasnost a čitelnost tvarů, dům nekulhá ani nešilhá. Jednoduchost tvaru střechy vyvažuje velmi účelný prostor - venkovní i vnitřní zároveň - klasická veranda. Tato vykusuje z domu plochu pro posezení, hry či práci po celé jeho délce. Je zároveň mostem/ molem, které provede člověka od veřejné, převážně pouze zatravněné, přehledné zahrady, přes polosoukromou, osázenou ovocnými stromy v pravidelném rastru, až po divočejší svět zadní "poloudržované zahrady", volně rostoucí louky. Veranda poskytuje jak ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy za každého počasí pro všechny obytné místnosti domu, tak ochranu před ostrým jižním sluncem. Díky vyvýšení o tři nízké stupně je lavicí/ kmenem položeným v zahradě, lze se posadit i bez židle a stolu, lze pobýt venku když prší a čistí se vzduch.. Fasáda verandy přepisuje rytmus střešních vazníků do stěn. Modul 900mm se čistě s různými druhy přechodů opakuje po celé délce verandy vyjma krbové stěny o šířce dvou modulů. Tato opticky prostupuje střechou a ve stejném materiálu provedený zužující se komín dodává domu jemný akcent nepravidelnosti. Okna severní fasády sledující stejný modul jsou partnerkami svým interiérovým protějškům - dveřním křídlům pokojů. Dům je příčně prosvětlen a provětrán, vycházím-li ze dveří, vycházím do světla.